Srnec obecný patří do teritoriálních druhů, kdy si samci před dobou říje a v době říje, přibližně od dubna do srpna, vytváří vlastní teritoria. V době říje přichází srny do teritoria srnců.

Teritoria si udržují zejména vitální a silní jedinci, slabší a přestárlé kusy jsou těmito jedinci vytlačováni a nuceni žít v tzv. domovských okrscích. Hledání teritoria a jeho hájení proti ostatním srncům záleží na kondici a věku srnce

Jednoletí srnci jsou většinou v teritoriu staršího srnce trpěni, nemají sílu a zkušenosti na označování a hájení vlastního teritoria a jsou starším srncem napadáni až po překonání určité vzdálenosti.

Každé teritorium si samec označuje pachově i zrakově. K pachovému vymezení teritoria srnci slouží čelní žlázky, které při otloukání zanechávají pachové výměšky na částech stromků, keřů a bylin.

Další pachové žlázky jsou mezi spárky na zadních běhách. Na hranicích teritoria srnců vznikají otlučky a hrabánky.

Je všeobecně známo, že srnec si vyznačuje svoje teritorium, které nepřekračuje 2 – 3 ha.  V lesních ekosystémech bývá zpravidla teritorium menší než v polních. Teritoriální srnci jsou srnci většinou tříletí až šestiletí.

V září přestávají srnci svoje teritoria bránit a shlukují se do tlup, vznikají tak domovské okrsky, které jsou tvořeny rozpadlými teritorii.