Cílem vysazování jelena siky byla jeho domnělá menší škodlivost na lesních porostech než u jelena evropského. Opak je však pravdou. Zvěř sika škodí značně letním loupáním a zimním ohryzem kůry stromů v mladých a středně starých lesních porostech a dále okusem lesních kultur. Vážné škody působí i na zemědělských plodinách a porostech.

Hmotnost dospělých jedinců (vyvržené kusy bez hlavy) se pohybuje v rozmezí 40 – 50 kg, může dosáhnout i 60 kg. Hmotnost laní dosahuje 20 – 40 kg.

Zbarvení srsti

V létě je obvykle sytě kaštanově červené až po žlutavě hnědou s drobnými bílými skvrnami umístěnými v podélných pruzích. Podél výrazného hřbetního pruhu též zvaného oslí nebo úhoří pruh, je po stranách řada výrazných skvrn sahajících až ke krku. U jelenů bývají tyto skvrny méně zřetelné než u laní. Hlava a krk jsou jednobarevné, barva je stejná jako základní zbarvení na trupu, jen spodní strana krku a obličejová část jsou světlejší. Vnitřní strana běhů a břicho jsou zbarveny světle béžově.

V zimě je srst šedočerná až hnědočerná, vyskytují se však i zcela černí jedinci. Při zimním přebarvování v srpnu a září narůstá jelenům bohatá hříva, která je výrazná hlavně na spodní straně krku a způsobuje jeho
optické zesílení. V zimní srsti se neobjevují charakteristické skvrny, někdy však bývají u laní slabě naznačeny. K letnímu přebarvování dochází v květnu a červnu. Typický je pro jelena siku bílý obřitek, dobře patrný v letním i zimním osrstění, v zimě je však výraznější. Dalším typickým znakem je bílá srst na horním i dolním pysku a černá skvrna na vnějším okraji vnitřní strany slechů, kde je dobře viditelná

Parohy jelena siky

Dospělý jelen nosí paroží ve stupni osmeráka, ale jsou známy i případy desateráka, dvanácteráka i čtrnácteráka. Délka lodyh dosahuje 50 cm, pokud přesáhne 60 cm, jedná se většinou o křížence se sikou Dybowského. Vývoj parohů závisí na dědičných vlastnostech, čistotě rasy, tělesné kondici, výživě a povětrnostních podmínkách.

Říje jelena siky

Říje probíhá od poloviny října do poloviny listopadu. Sikové pohlavně dospívají ve věku 15 až 18 měsíců, aktivně se však říje zúčastňují pouze laně, jeleni se účastní říje nejdříve ve třetím roce života, a to pouze v místech, kde je nedostatek starších jelenů.
Říji předchází tvorba říjných tlup – větších tlup holé zvěře, ke kterým se přidávají jeleni. Mezi nimi však nelze rozlišit hlavního jelena. Hlas říjného jelena je nosové pískání, které náhle umlká. Je slyšet na značnou vzdálenost a ozývá se i během dne.

Často se ozývá krátké mrmlání přecházející do krátkého hvizdu a končí opět mrmláním. Obvyklým projevem je i syčení, přičemž jelen postupuje s krkem vodorovně nataženým. Dalším projevem je i šklebení, kdy jelen zvedá hlavu a ohrnuje horní pysk.+

Březost laní

Délka březosti laní jelena siky je 30 až 32 týdnů. Laně kladou od května do června zpravidla jednoho koloucha. Laň pečuje o koloucha do šesti měsíců a po celou dobu ho kojí, s výjimkou období říje. Zelenou potravu kolouch začíná přijímat ve věku 6 – 8 týdnů. Kolouch se osamostatňuje v 1 roce

Rozšíření jelena siky v České republice

Jelen sika byl na naše území dovážen na přelomu 19. a 20. století z východní Asie, kde je jeho původní areál, výhradně jako oborní či parková zvěř. Současné stavy této zvěře chované ve volnu pocházejí vesměs z původních oborních chovů. Na naše území byl vysazován sika ve dvou poddruzích – především jelen sika japonský a v menší míře jelen sika Dybowského.