Při čekaná lovec čeká na zvěř na vybraném místě (čekaništi). Nejčastěji se čeká v blízkosti ochozů či spádů zvěře, u polí, pasek či luk, kam zvěř vychází na pastvu apod. Podmínkou je dobrý úkryt, aby byl lovec skryt před zvěří, ale aby měl zároveň dobrý rozhled.

Proto se na oblíbených místech zvěře zřizují různá zařízení, která střelce kryjí. Při čekání na zemi hrozí, že bude lovec zrazen pachem, a proto je třeba sledovat pohyb vzduchu a zaujmout místo proti větru ve směru, odkud očekáváme příchod.

Při čekání na vysokých posedech je pach lovce odnášen ve výšce, takže je menší riziko, že nás zvěř navětří. Jednoduchým lavičkám na žebříku říkáme sedačky, složitější stavby, které kryjí lovce, se nazývají pozorovatelny (posedy a kazatelny).

Pozorovatelny mohou být různých typů a konstrukcí, nejčastější jsou se střechou (kryté) a pro zimní čekanou bývají vybaveny okny a zateplenými stěnami. Čekat lze i na zemi v primitivním úkrytu třeba za stromem nebo na přenosném posedu.

K oblíbeným posedům je vhodné udržovat lovecké chodníky, které umožnují tichý a skrytý příchod. Čekaná je nejúspěšnější v době, kde je zvěř aktivní. Proto čekáme zpravidla ráno a večer, kdy zvěř přechází mezi úkrytem a pastevními plochami. Avšak např. v říji, kdy je zvěř aktivní celý den, lze úspěšně čekat kolem poledne.

Černou zvěř a lišky je možné lovit v noci, kdy se na ně čeká u polí, ochozů, spádů či nor.

Čekaná je klidný a často velmi úspěšný způsob lovu, Její největší výhodou je, že zvěř o lovci neví, a tak má myslivec dostatek času na výběr vhodného kusu k odstřelu a posouzení jeho chovné hodnoty. Střelba na klidnou zvěř je snažní a umožňuje účinný zásah.