Tradice chovu zvěře v oborách sahá v Evropě do daleké minulosti. Historické prameny z období vlády Caesara dokazují, že v oblasti tehdejší Francie byli tehdejšími keltskými obyvateli chováni daňci v primitivních oborách.

Daněk se odtud postupně rozšířil na přelomu 8. a 9. století do sousedního Německa a posléze i do dalších evropských zemí.

Na území tehdejší Koruny české byly první obory s jelenovitými zakládány ve 14. století a chována v nich byla zejména jelení zvěř, jelikož zvěře ve volnosti následkem nepřiměřeného lovu začalo ubývat.

Největšího rozkvětu v českých zemích zažilo obornictví v 16. století, kdy bylo zakládáno mnoho obor pro různé druhy zvěře.

Obora je trvale a dokonale oplocený objekt, tvořený ze souvislých honebních pozemků, vybudovaný pouze za účelem intenzivního chovu zvěře pro myslivecké účely, tedy její chov, lov nebo případně výzkum.

Minimální výměra obory je dle zákona stanovena na 50 ha, avšak pro chov jelenovitých jsou vhodnější rozlohy daleko větší!

Naše obornictví je uznávané po celém světě, jelikož výborná kvalita zvířat a obecně způsob chovu jelenovitých i ostatních druhů v našich oborách patří ke světové špičce .

V oborách po celé České republice jsou nejhojněji zastoupeny dva druhy jelenovitých a to jelen evropský a daněk evropský . V menší míře je chován jelen sika japonský a jelen sika Dybowského. Z vzácnějších druhů jelenovitých je u nás ve dvou oborách Žehušice a Žleby chována bílá forma jelena evropského.

V oboře jsou převážně zastoupeny lesní porosty, dále nesmí chybět louky, mýtiny a políčka pro zvěř. Příznivé podmínky v oboře pro chov zvěře by měla splňovat správná skladba zastoupených dřevin, jakožto potravy a úkrytu pro zvěř.

Vhodné je vysazovat plodonosné dřeviny, mezi něž řadíme buk, dub, jírovec maďal, plané ovocné stromy a jeřáb. Rovněž dřeviny k okusu jako například vrba, osika, maliník a spousta dalších poskytují zvířatům lákavou potravu.