Tento chytrý lovec dává přednost lesním hustým porostům a v naší krajině se jí velice daří. V letním období se může objevit i na polích, kde jí plodiny poskytují vhodný úkryt.

Liška se dokáže dobře přizpůsobit změnám životního prostředí a dokáží hledat potravu ve velkých městských aglomeracích u popelnic či kontejnerů.

Početnost lišek přirozeně regulovalo virové onemocnění vzteklina, která se začala v České republice rozšiřovat po druhé světové válce.

Podle studií poklesl výskyt vztekliny v oblastech, kde byla zahájena orální vakcinace a populace lišek následně vzrostla na úkor drobné zvěře.

Dopravní infrastruktura je v současnosti jedním z hlavních antropogenních příčin ovlivňujících populace masožravců. Během 14 let byla zkoumána silniční úmrtnost několika druhů masožravců po celé České republice.

Z celkového počtu 1020 kusů usmrcených zvířat, činila 20,2 % liška obecná, a to převážně v oblastech lidských sídel a orné půdy. Tato psovitá šelma žije během roku samotářsky, v době rozmnožování v lednu a únoru se páří páry a jsou si věrní i v dalších letech.

Samice rodí v norách 3 – 8 slepých mláďat, která se osamostatňují kolem 4 měsíce věku. V populacích lišky obecné se vyskytuje více samců než samic. Lišky loví samostatně převážně v noci drobné savce, ptáky, zajíce, drůbež a vyjímečně i srnčata.

V jejich trusu se nacházejí nestrávené zbytky chlupů, části kostí drobných ptáků a hlodavců, chitinové zbytky krovek hmyzu a zbytky ovoce. Samci projevují buď monogamní, nebo polygamní chování a liška může být ve druhém případně oplodněna několika lišáky a zabřeznout s mláďaty několika samců.

Liška obecná loví malou kořist takzvaným myškováním, kdy vyskočí do vzduchu a svou kořist překvapuje shora. Využívá sluch pro přesné umístění kořisti pod sněhem nebo ve vysokém porostu, kde nemůže kořist detekovat vizuálně.