Střelnou ránou má dojít k okamžitému bezbolestnému usmrcení. Základním předpokladem pro rychlé a bezbolestné usmrcení je správné umístění rány.

Srnčí zvěř poměrně subtilní zvěří. Při zásahu na komoru případně v oblasti celého hrudního koše se jedná o spolehlivý zásah a zvěř často zůstává v ohni.

Často však zasažená zvěř nepadne a nehyne hned po zásahu, ale po poranění unikne, takže je třeba ji sledovat až na místo, kde uhynula.

Vzhledem k možnosti značného poškození zvěřiny srnčí zvěře vždy vyčkáme před výstřelem bočního postoje zvěře.

Z téhož důvodu se nedoporučuje střelba na ostro, pokud je nutná potom pouze v nouzových případech např. prchající zraněné zvěře.

Srnčí zvěř po zásahu dobře značí. Podle značení zvěře lze usoudit, která část těla byla zasažena. Čím výrazněji zvěř barví, tím větší je pravděpodobnost, že ji rychle dohledáme.

Třeba si všímat, zda zvěř barví jen na jednu stranu nebo na obě strany, tedy zda střela po zásahu zůstala v těle nebo vyšla ven. Zvěř barví silněji na místě, kudy střela vyšla ven.

Při dohledávání je důležité rozlišit sytost barvy na stopě poraněné zvěře. Po zásahu plic je barva světlá a zpěněná bublinkami vzduchu, po zásahu srdce je sytě červená, někdy s malými vzduchovými bublinkami, ale nepění se.

Zvěř zasažená do svalu má červenou barvu, z čehož vyplývá, že se bude dlouho a těžko dohledávat. Podobně při zásahu na měkko, když je v barvě přimíchán i obsah žaludku nebo střev, se zvěř jen těžko dohledává.