Jako země původu je ve standardu uváděno Německo. Jeden z důležitých parametrů těla jezevčíka je odstup od země, který činí jednu třetinu výšky v kohoutku.

Jezevčík má být nízký, krátkonohý, protáhlý s kompaktní stavbou těla. Má být silně osvalený se směle vyzývavým držením hlavy. Celkový výraz je typický pro příslušné pohlaví. Je velmi pohyblivý a hbitý.

Je to pes přátelské povahy ani bázlivý, ani agresivní, s vyrovnaným temperamentem. Hlava je protáhlá, při pohledu shora a ze strany stejnoměrně se zužující až k nosní houbě, ovšem není špičatá. Lebka je spíše plochá, pozvolna přecházející v lehce klenutý hřbet nosu.

Barva očí je červenohnědá až černohnědá u všech barev psů. Slechy jsou vysoko, ne však příliš vpředu nasazené, ne příliš dlouhé. Předním okrajem těsně k líci.

Osrstění u krátkosrstého jezevčíka má být krátké, husté, lesklé, hladce přiléhající, pevné a tvrdé. Na těle nesmí být neosrstěná místa. Drsnosrstý jezevčík má srst s výjimkou mordy, obočí a slechů na celém těle s podsadou, dokonale stejnoměrně přilehlý, hustý drátovitý krycí vlas.

Může se vyskytovat několik typů zbarvení. Buď může být jednobarevný nebo dvoubarevný, popřípadě tygrovaný nebo žíhaný. Jednobarevná barva může být červená, červenožlutá a žlutá.

Dle standardu se jezevčíci dělí na tři velikosti. Standardní jedinci mají obvod hrudníku přes 35 cm. Horní hranice hmotnosti je asi 9,0 kg. Trpasličí jezevčíci mají obvod hrudníku přes 30 cm až do 35 cm ve stáří minimálně 15 měsíců. Králičí jezevčíci mají obvod hrudníku do 30 cm ve stáří minimálně 15 měsíců.

První český klub chovatelů jezevčíků byl iniciován v roce 1937 Jaroslavem Rydlem. I přes překážky, které mu způsoboval „Ústřední spolek Norníků“, byl nakonec úspěšný. V roce 1937 bylo na výstavě psů v Česku předvedeno prvních 7 jezevčíků.

Po válce se začaly počty předvedených jedinců zvedat a například v roce 1949 to bylo již 47 jezevčíků. Počty jezevčíků stoupají dodnes. V roce 1994 to bylo již 850 jezevčíků a v roce 2017 dokonce 2047 jedinců.